Ptačí muž
ONDŘEJ MALEČEK
Ptačí muž
Vernisáž ve středu 1. 10. v 18 hodin
Krajina může být viděna z různých úhlů v závislosti na osobnosti vnímajícího. Tedy očima „domorodce“, turisty, developera, ekologa, literáta… Obdobně odlišně byla krajina vnímánav různých dobách, v závislosti na tehdy aktuálních ideologiích, ekonomických systémech, imaginaci…
Lze se svobodně pohybovat napříč těmito světy a vrstvami, lze vstoupit do obraznosti jiných lidí a vzdálených dob? Někteří se o to pokoušejí – připomenout bychom mohli Cestu s K. H. Máchou Jaroslava Anděla a další projekty, stejně jako poutníky bez uměleckých záměrů, kteří se vydávají po stopách nejen romantických básníků a malířů.
Ondřej Maleček neproklamuje svůj vztah k obraznosti minulosti takto konceptuálně přímo, nicméně její ohlasy a rekonstrukce jsou v jeho tvorbě více než zřejmé. Pomýšlet můžeme na romantiky K. H. Máchu a C. D. Friedricha, pohádky, balady a báchorky B. Němcové nebo K. J. Erbena, milovníky šumavské divočiny K. Klostermanna nebo J. Váchala. To je svět, který je dle mého soudu v mnohém kompatibilní s Malečkovým, s jeho cestami ven a sbíráním kamenů, s jeho prožíváním, kreslířskou a malířskou intuicí – prostor, do kterého může projektovat sám sebe.
S tímto viděním ovšem nelze prolnout zcela, limitem je vlastní zkušenost a doba. Malečkovy práce tak nejsou jen projekcí, ale také interpretací a komentářem, tu a tam nenápadně podvracejícím vážnost, hlubinnost a osudovost tohoto typu zření. Tento odstup a odlehčení můžeme vyčíst především ze záměrně naivizující řeči a námětů.
Neoromanticky laděných malířů bychom u nás našli více. Tvorba některých je vypointována v brutální stránce, jiná je odstíněna obřadnou magičností, další zdůrazňuje grotesknost či směřuje ke klasicizující formě. Některé z těchto charakteristik, například občasnou temnost, lze také počítat mezi Malečkovy ingredience, jeho specifikem je však výraznější poetičnost, baladičnost. Ta formuje jeho osobitý a nezaměnitelný výraz.
Můžeme uzavřít, že Maleček se obrací k paměti krajiny, zve nás, abychom vstoupili a prožili jednu z jejích identit, která se zrodila v interakci mezi člověkem a místem. Představuje jeden z možných pohledů na naše okolí, který je stále oslovující a silný.
Ondřej Navrátil
Vernisáž
foto: Martina Schneiderová
